Schopnost sounáležitosti a ochota pomoci nejsou vlastní jen dospělým lidem. Děti naší školy jsou toho důkazem. Rozhodly se pomoci malému chlapci, Hynečkovi, který se po nešťastném úrazu opět snaží zapojit do normálního života. Podle lékařů má velkou naději...

Od února loňského roku naše děti přispěly na podpůrnou léčbu či pomůcky částkou 5.691 korun. Nenosí ale peníze, jen poctivě sbírají plastová víčka. Odevzdali už neuvěřitelných 813 kg a směle pokračují, každý týden přinesou kolem patnácti kilogramů.

„My bychom taky chtěli pomoct!“ Právě takhle to všechno začalo ve třídě 2.A paní učitelky Soni Jirotové (letos 3.A). Povídali si právě na podobné téma a všichni téměř jednohlasně vyjádřili své odhodlání. S výběrem toho, kdo by finanční podporu potřeboval, pomohla paní učitelka. „Byla jsem mile překvapená, takovou reakci jsem od dětí nečekala. Hned jsem sedla k počítači a začala hledat. Bylo to velmi rychlé. Hyneček byl láska na první pohled,“ vypráví Soňa Jirotová. „Pak už to všechno vzalo rychlý spád. Po pár měsících jsme měli třídu zavalenou pytli napěchovanými víčky,“ dodává s úsměvem.

Fotogalerie k prohlédnutí zde

Do sbírky víček se zapojily i ostatní třídy. Od září je na chodbě přistavěna nová plastová popelnice, která je vždy v pátek plná po okraj. A to je dobré znamení toho, že děti ve svém odhodlání neustávají.

Další odvoz nasbíraných víček plánuje paní učitelka po Vánocích: „Vím, že jdou do dobrých rukou. Hynečka i jeho obětavé rodiče jsem měla možnost osobně poznat. Hyneček za celý půlrok, co jsem ho viděla, udělal velké pokroky. Jeho rodiče jsou až dojemně vděční opravdu za každé víčko.“

Obyčejný odpad, řekli bychom si před rokem. Teď s ním děti chodí do školy s dobrým pocitem, že přisypou „pár peněz“ a dělají užitečnou věc. (ben)